Petr Kraus

MUS: Koeficient spravedlnosti 0,09

5. 06. 2014 22:00:44
Když se řekne Mostecká uhelná, zřejmě se vybaví desítky či stovky novinových titulků. O loupežnících, kteří okradli stát a kteří přišli k velkému majetku v rámci privatizace devadesátých let. Byla to doba turbulentní, kde moc i peníze ležely na zemi, protože zrovna vypadly z ruky Komunistické straně Československa, lidovým spotřebním družstvům a různým státním podnikům.

Privatizovalo se v malém i velkém. Od kadeřnictví na náměstí malého města až po velké podniky. Spousta podnikatelských snů padla, protože jejich nositelé pouze snili, nevnímali realitu podnikání, anebo jim to prostě jen nevyšlo. I to se stává. Ale našlo se i spoustu lidí, kteří se chopili příležitosti v době, kdy se majetky nepatřící nikomu přeskupovaly do nových vlastnických poměrů, o kterých dnes už nikdo nepochybuje. Šlo o ty, kteří dokázali na půdě komunisty rozvrácených ekonomických, společenských a politických vztahů postavit nové úspěšné firmy. Jeden z takových příběhů byla i Mostecká uhelná - firma, která dodnes těží uhlí a má soukromého vlastníka.

Byl jsem u toho - u transformace Mostecké uhelné. A po letech jsem stanul u soudu ve švýcarské Bellinzoně, kde jsme se pokoušeli popsat a vysvětlit nepopsatelné.

Švýcarská žalobkyně ve své závěrečné řeči řekla: „Pravda je jednoduchá, to lež je složitá!“ Pamatuji si to dobře? Pak by snad i nyní stačilo říci: „Společnost jsme zachránili a státu pomohli zbavit se opravdu horké brambory.“ Jak jinak nazvat situaci, kdy jako stát vlastním téměř polovinu Mostecké uhelné a současně jsem si jist, že po spuštění Temelína nebudu potřebovat žádné uhlí z její produkce?

Je to již několik hodin, co mi byl doručen kompletní rozsudek švýcarského soudu ve věci Mostecké uhelné společnosti. Úctyhodných 591 stran francouzského textu, o kterých zatím nevím, co přesně obsahují. Nicméně není pochyb, že je to dílo, jímž švýcarský soud říká: je to složitá a komplexní kauza.

Natolik složitá a komplexní, že nám trvalo více jak tři měsíce po skočení soudu vynést alespoň ústní rozsudek a téměř rok (333 dní) od ukončení hlavního líčení jsme potřebovali na to, abychom naše silná slova z října a listopadu loňského roku zdůvodnili. No a co? Slyším z řad fanoušků švýcarské justice. No a co? Švýcarský soud se přece musel zorientovat v příběhu, který se odehrál někdy před 15 lety v dobách jakési pro Švýcary těžko představitelné politické a ekonomické transformace jednoho z těch zvláštních postsovětských států...

To není výtka, říkám, vždyť je pochopitelné, že zorientovat se v něčem, s čím se setkávám úplně poprvé, zabere hodně času. My sami ostatně své vlastní transformaci příliš nerozumíme, a to jsme ji zažili na vlastní kůži.

Již několik hodin uplynulo z mé 30-ti denní lhůty, kterou mi švýcarský zákon přiznává k podání odvolání proti trestnímu rozsudku, a já teprve začal čekat na překlad. Když vše dobře půjde, budu moci někdy sedmý den lhůty začít pracovat na samotném textu odvolání. Musím ho mít za čtrnáct dní, aby se stihl překlad zpět do francouzštiny. 30 dnů proti 333. Koeficient spravedlnosti 0.09 (což není opravdu mnoho...). Stejné kulisy, osoby i obsazení. Jen jiná pravidla. K čemu má jeden k dispozici téměř rok, druhý nedostane ani měsíc.

Tak snad alespoň v metafoře o pravdě a lži měla paní prokurátorka pravdu. Ano, pravda je jednoduchá: Mostecká uhelná není vytunelovaná, naopak, prosperuje. Nic na tom nemůže změnit ani tři sta stran složitého textu o epochálním kriminálním spiknutí, které svět neviděl. Paní prokurátorka to měla opravdu složité a je pro mne stále záhadou, jak jí na to mohl švýcarský soud skočit.

Petr Kraus

Autor: Petr Kraus | karma: 21.87 | přečteno: 1314 ×
Poslední články autora